Alpské lyžování: je závodní vybavení pro vás?

Alpské lyžování je jednou z lyžařských disciplín. Vedle ní existuje ještě klasické lyžování (běžky, skoky na lyžích), freestylové lyžování (jízda v boulích, U-rampa a slopestyle) nebo třeba rychlostní lyžování. 

Vybavení pro závodní alpské lyžování

Alpské lyžování je vlastně lyžování sjezdové, ale vybavení určené pro závodníky má svá specifika. 

Pevné lyžařské boty

Síly, které působí na nohy závodníka v lyžařské trati, jsou ohromné, dokonce větší než při tréninku. Lyže musí reagovat okamžitě v obrovské rychlosti. Aby přenos síly z nohy na lyži byl i za těchto okolností co nejefektivnější, jsou závodní boty mnohem tvrdší, pevnější a často i o číslo menší, než čemu běžně odpovídá velikost nohy závodníka. Takové boty se nehodí pro celodenní lyžování, ale pouze na závod. Když sledujete závodníky po dojezdu, všimněte si, že mnozí z nich si boty rozepínají ještě dřív, než zamávají divákům. Také běžní hobby lyžaři, pokud chtějí krájet agresivní oblouky ve větší rychlosti, volí pevnější a tvrdší lyžařské boty. Ale jejich flex index nebo velikost se stejně s těmi vyloženě závodními nedá srovnat.

Závodní hole

Speciální sjezdové hole používají závodníci v alpském lyžování také ve dvou disciplínách – sjezd (případně super-g) a slalom. Slalomáři nutně potřebují na holích chrániče rukou. Tyče totiž holemi odráží a pokud by po hůlce tyč sklouzla, bez chráničů by jim poranila ruku. Sjezdaři zase používají hole zakřivené tak, aby ve sjezdovém postoji pevně přilehly k tělu a pomohly aerodynamickému postoji. Mistrem ve výrobě závodních rukavic a holí je značka Leki. Ta také přišla s inovativním mechanismem, kdy nemusíte poutko holí na ruku navlékat, ale zacvaknete ho do rukavic. To je pro závodníky i pro vás velmi praktické. Není ale bez zajímavosti, že většina závodníků v den závodu používá dvojí pojistku – hole zacvaknou i navléknou pomocí poutka. A když jako Sofia Goggia vyhrávají sjezdy se zlomenou rukou, tak si hole připevní třeba i lepicí páskou. To je ale spíš extrém, ke kterému dnešní výkonnostní sport a honba za body vedou.

Ochranné pomůcky pro závodní alpské lyžování

Kromě běžných pomůcek, které používáte i vy, jako je helma nebo chránič páteře, mají ve sjezdových disciplínách zatím doporučený, v budoucnu možná povinný tzv. air-bag. Jedná se o zařízení, které se při nárazu nafoukne a zmírní další dopady. Protože závodník při karambolu v obrovské rychlosti většinou dopadne na zem, potom do jedné sítě, pak do druhé sítě, pak do třetí a pak se možná zastaví. Air-bag už leckterému borci v alpském lyžování zachránil život. Vám na sjezdovku postačí páteřák a helma. Ve slalomu ještě závodníci používají chránič brady nebo poslední dobou oblíbené chrániče zubů, protože nezřídka odraženou tyčí dostanou do obličeje. Pro obří slalom zase potřebují chrániče předloktí.

Vázání a jeho nastavení

Když si necháte odborně seřídit vázání, tak vám ho utáhneme tak, aby v případě pádu vypnulo. Protože když spadnete, tak nejhorší zranění zapříčiní lyže na nohách. Jejich délka totiž působí pákovou silou na vaše klouby, každá lyže letí na jinou stranu, často nutí nohy do rotačních pohybů. Zkrátka čím dřív vám lyže při pádu vypnou, tím lépe. Na druhé straně nechcete, aby se vám lyže vypínala v každém obloučku. Běžnému rekreačnímu lyžaři to nehrozí, sportovnímu borci na obřačkách se to už stát může. Proto se při seřizování vázání ptáme také na to, jak lyžujete, a také na to, kolik vážíte, jak velkou nohu máte a kolik vám je let. Dotazy servisáků na věk a váhu tedy nepovažujte za naši neomalenost, jde tu jen o vaše bezpečí a bez těchto údajů se prostě neobejdeme.

Závodníci to ale mají obtížnější. Síly, které na lyže působí v každém oblouku ve stokilometrové rychlosti, mechanismus vázání nedokáže odlišit od případu pádu. Pokud jim tedy nemá lyže vypnout v oblouku v průběhu závodu (situace, kterou při rychlosti 120 km/h opravdu nechcete), musí být vázání utažené hodně pevně. Proto běžně v televizi pozorujete, jak se závodník po příšerném pádu válí v záchranné síti s oběma lyžemi na nohou. A proto skoro každý víkend jeden nebo víc závodníků podstupuje operaci křížového vazu v koleni.

Pro ilustraci se podívejte na kompilaci tří pádů, kdy závodníkům lyže po pádu zůstaly na nohou - někdy dokonce ku prospěchu věci. (Poznámka: všichni to přežili…)

Sledujte alpské lyžování a pochopíte, proč je tak nutné správně si seřídit vázání i před vaší dovolenou.

Lyže pro alpské lyžování

A jak je to s lyžemi? Záleží samozřejmě na disciplíně. Tak si je pojďme představit.

Slalom

Slalom se jezdí mezi tyčemi, zatímco v obřím slalomu lyžaři kličkují mezi branami. Závodníci řežou krátké a ostré oblouky a urazí poměrně krátkou vzdálenost. Slalomáři závodí na kratších lyžích známých jako slalomky. Takové lyže koupíte i u nás. Ty závodní jsou tvrdší a užší a krájí ostřejší oblouky, méně odpustí, potřebují perfektní vedení. Pokročilí lyžaři si slalomky oblíbili, protože nemusí jezdit moc rychle a stačí jim úzký pruh sjezdovky. Mohou tak posouvat své hranice a zdokonalovat se i na českých svazích nebo tam, kde je lyžařů více, než kolik snese lyžař na dlouhých lyžích.

Není náhoda, že evropské národy, které nemají Alpy, jako Chorvaté, Britové, Bulhaři nebo třeba Češi excelují historicky nejvíce právě ve slalomu. Slalomářům stačí jeden krátký prudký kopec. Sjezdovek vhodných pro závody ve slalomu na světové úrovni máme v Čechách hned několik, Praze nejblíž třeba na Ještědu se nachází tzv. „Slalomák,” který požadavky na závodní slalomový svah splňuje.

Pokud se cítíte na to, posunout své hranice a zkusit něco nového, půjčte si třeba slalomky pro pokročilé lyžaře a uvidíte, jak vám to na nich půjde.

Obří slalom

Obří slalom je rychlejší a oblouky jsou delší. Sjezdovek vhodných pro opravdový obří slalom už v Čechách mnoho nemáme, například Špindlerův mlýn ale pravidelně závody světového poháru pořádá – místní sjezdovka ale není dostatečně prudká pro závody mužů. Lyže pro obří slalom jsou dlouhé a rovnější. Sportovní obřačky jsou samozřejmě tvrdší než lyže pro rekreačního lyžaře. Nutno říct, že komerční kategorie „obřačky” se od těch skutečně závodních obřaček liší. Ty jsou ještě tvrdší a delší a v nabídce běžných obchodů je nenajdete. Protože současný rádius závodních lyží (dle světové lyžařské organizace FIS) je stanoven na minimálně 30 m a takové lyže měří 190 cm, na běžném kopci jsou prakticky nepoužitelné.

Pokud se cítíte na to vyzkoušet si jízdu dlouhými oblouky, zkuste obřačky z naší nabídky. Nejsou tak agresivní, rádius mají okolo rozumných 18 metrů, takže se s nimi na sjezdovku vejdete. Leccos vám odpustí, ale jízda to rozhodně bude.

Super-G

Super obří slalom se nachází na půl cesty mezi sjezdem a obřím slalomem. Lyžaři jezdí velmi rychle, ale stále musí zatáčet. Závodní trasa je také delší a na rozdíl od obřího slalomu a slalomu se jezdí pouze jednokolové závody. Lyže vhodné na super-G v běžných obchodech nekoupíte. Jsou rovné, vykrojené nepatrně, a dlouhé. Hobby závodníci si je kupují ve specializovaných obchodech a na českých svazích je téměř nevytáhnou. Abyste si jízdu na „es-géčkách” skutečně užili, musíte mít hodně prostoru, širokou a dlouhou sjezdovku. Ve většině případů vám v běžném provozu budou překážet ostatní lyžaři.

Sjezd

Královská disciplína alpského lyžování je sjezd. Nejslavnější lyžařské závody jsou vždy sjezdy: Hannenkahm v Kitzbühelu, Lauberhorn ve švýcarském Wengenu, Stelvio v Bormiu nabo Sasslong ve Val Gardeně. Praze nejbližší sjezdová trať pro světový pohár se nachází v rakouském Hinterstoderu vzdáleném zhruba 4 hodiny jízdy autem od Prahy. Sjezdaři jezdí rychlostí přesahující 100 km/h, v některých případech dosáhnou rychlosti třeba až 160 km/h a musí zvládnout závod dlouhý jednu a půl až dvě minuty. Sjezd je nejen náročný, ale především velmi nebezpečný. Přes všechna bezpečnostní opatření býváme svědky hrozivých pádů a ošklivých zranění. Málokterý sport totiž umožňuje závodit v tak vysokých rychlostech s tak málo ochrannými pomůckami.

Sjezdové lyže jsou dlouhé a téměř rovné, nesmírně tvrdé, aby zvládly obrovské síly, jaké na ně působí. Mimo specializované obchody je neseženete a pro běžného lyžaře nemají smysl.

Sjezdaři jsou ze všech závodníků v alpském lyžování nejvíce závislí na svých servismanech, protože ti musí lyže perfektně namazat a připravit pro dané podmínky. Sjezdař se pak snaží co nejvíc času trávit na skluznicích lyží (a ne ve vzduchu při skoku), aby práci svého servisáka zužitkoval na maximum.

Není bez zajímavosti, že ani nejlepší borci nemusí vždy jezdit na nových lyžích. Dlouhodobá péče a pravidelné promazávání (servismani pracují i v létě, skluznici nenechají nikdy vyschnout) lyže zrychlují. V některých případech i sjezdaři zdědí lyže po kolegovi či kolegyni z týmu, pokud jim sednou.

Nejlepší sjezdaři dobře vědí, že správně servisované lyže, o které se profesionálně staráte, rozhodně nemusí být nové, aby vám posloužily.

(To víme i my, proto si stojíme za svými bazarovými lyžemi).

Teď už víte, že závodní vybavení pro alpské lyžování je sice špičkové, ale rozhodně se nehodí pro každého.

Vydejte se do našeho e-shopu a vyberte si ty pravé lyže pro vás.

Nebo si přečtěte, jak vybrat lyže, které budou dokonale odpovídat vaší lyžařské úrovni